Nezištnost - zapomenutá vlastnost?

středa 22. květen 2013 20:36

   Když zadáme do „strejdy Googola“ heslo „zisk“, tak se nám objeví více než sedm milionů odkazů, když ale zadáme heslo „nezištnost“, odkazů je jen kolem dvou set tisíc. Proč?

  Pomoc druhým, kteří nám to nemohou nijak vynahradit či vrátit, je i dnes velice řídký a pozoruhodný jev. Všichni jsme ovšem k nezištnosti od dětských let zváni (ku příkladu) v pohádkách, kde se hlavní hrdina dočká odměny v podobě zázračného osla, měšce či krásné princezny za to, že se rozdělil s podezřelým kouzelným dědečkem o skývu chleba. Proč říká Albert Einstein, že „pouze život, který žijeme pro druhé stojí za to.“ Vždyť nezištná pomoc na první pohled odporuje zákonitostem evoluce. Pokud v boji o přežití vítězí ti nejlepší a nejsilnější, jaký pak má smysl, aby tito potenciální vítězové pomáhali slabším a zachraňovali je před prohrou? Odpověď můžeme najít ve dvou rovinách, sociologicko-biologické a náboženské.

   Americký ekonom a evoluční biolog Samuel Bowles, který studoval pravěká pohřebiště došel k závěru, že u kořenů lidské nezištnosti stojí válečné konflikty pravěkých lidí, kde v průměru přicházel násilně o život každý třetí člověk. Prohraná válka měla pro kmen fatální následky. Už to bylo samo o sobě dostatečně silným motivem pro nezištnou pomoc mezi příslušníky kmene. Tak to, co vzniklo jako výhodná životní strategie pod hrozbou válečných střetů, se následně uplatnilo i v časech daleko klidnějších, jaké třeba prožíváme dnes.

   Náboženská (křesťanská) rovina člověka upozorňuje, že byl stvořen k Božímu obrazu. Z Janova evangelia je zřejmé, že Bůh je láska. Co je to ale láska? Když skupina psychologů v USA položila tuto otázku malým dětem předškolního věku, tak se nestačili divit.

„Když dostala moje babička artritidu, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. A tak jí je potom stále maloval děda, dokud také neonemocněl na artritidu. To je láska.“

Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého, a i tak ho považuje za krásnějšího než Roberta Redforda.“

„Láska je, když se jdeš s někým najíst a dáš mu většinu svých hranolek bez toho, aby jsi chtěla jeho.“ 

Z odpovědí malých dětí je krásně vidět, že láska v prvé řadě není pocit, ale je to především konkrétní čin a tím je také i nezištnost, která nám tak často chybí. Možná proto dnes tak strádáme?

Pavel Konzbul

FanyRadost Vás číst13:0324.5.2013 13:03:07
Marek TrizuljakTo je skvělý blog07:0923.5.2013 7:09:36

Počet příspěvků: 2, poslední 24.5.2013 13:03:07 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický kněz a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky