Ať žije Petr a Pavel!

pátek 28. červen 2013 22:47

Co nám tito dva chtějí říci na prahu prázdnin?

   Petr z Betsaidy a Pavel z Tarsu, to jsou dvě biblické postavy, které původně stály každá na obrácené straně barikády. Jednoho ukřižovali a druhého popravili. Když jsem byl malý, tak jsem na oslavu svého svátku musel čekat vždycky až na odpoledne, protože naši tvrdili, že dopoledne slaví Petr a odpoledne Pavel. Prakticky mi to příliš nevadilo, ale v duchu mě to štvalo, a tak jsem začal Petra považovat za tak trochu hloupějšího a méněcenného, čímž jsem si kompenzoval svůj pocit nespravedlnosti. Podívejme se v den jejich svátku na každého z nich.

     Mírně mně potěšilo, že i sám Ježíš prohodil v Novém zákoně k Petrovi čas od času nějakou tu ironickou poznámku. Dokonce, když mu oficiálně předává odpovědnost za církev, tak se ho třikrát ptá na to, zda ho miluje. Je to narážka na smutný okamžik Petrova života, kdy v paláci nejvyššího kněze třikrát zapřel, že zná Krista. A co je na tom nejzajímavější, Petr tuto narážku nepochopil a ještě se zlobil. Přesto ale Ježíš od svého úmyslu neustoupil. Petr je v seznamech apoštolů vždycky jmenován na prvním místě a tak se Petr stal v lidovém pojetí strážcem pravé víry i na nebi.

   Podle starověkých orientálních představ mělo nebe stejně jako podsvětí uzamčené brány, proto Petrovým atributem je klíč, proto bývá vyobrazen na chrámových portálech, které byly obrazem nebeské brány. Možná proto je světcem, o němž se povídá snad nejvíce vtipů. Onehdy jsem slyšel jeden z nich: „Někdo bouchá na nebeskou bránu. No, co je? Říká Petr. Ne, co je, ale kdo je? Opraví ho zpoza brány pronikavý ženský hlásek. Už zas další učitelka češtiny, povzdechne si sv. Petr, a jde loudavě otevřít nebeskou bránu.“ Můžeme z toho pochopit, že pokud v životě přijmeme nějaký úkol, kdy máme odpovědnost za druhé, tak musíme počítat s kritikou a s tím, že se stáváme terčem posměchu. Je možná smutné, že se lidskému humoru nedostává více lásky, ale můžeme oprávněně doufat, že Boží humor je láskou přímo prosycen.

   Nechme ale Petra již stranou a podívejme se na Pavla. Jeho mučednictví je vylíčeno v tzv. Pavlových skutcích, napsaných koncem 2. stol. Ty říkají, že Nero, který nechal zavraždit mimo jiné i svoji matku, manželku, adoptivního bratra i vychovatele, odsoudil Pavla k trestu smrti stětím, které následovalo nedlouho po té. Církevní tradice Pavla učinila patronem, který byl vzýván při hadím uštknutí, protože ho na Maltě do ruky štípla zmije, aniž mu jakkoliv uškodila. Na Maltě si vůbec Pavla neobyčejně váží a slaví tam dokonce liturgický svátek Ztroskotání sv. Pavla, kdy před kostelíkem, který prý stojí na místě zmijího uštknutí, zapalují velké ohně. To čeho si můžeme na díle apoštola Pavla vážit, je zdůrazňování lidské svobody. Tak, jak byl svobodný od zmijího uštknutí, tak je ve své víře svobodný od všech předsudků a nesmyslných zákonů. To odhalovali na jeho listech křesťané po celá staletí.

     Obě biblické postavy nám chtějí na prahu letošních prázdnin něco připomenout. Podle vzoru apoštola Pavla možná máme být svobodní nejen od hadího uštknutí, ale i ode všeho zlého a podle Petra by nám neměl o prázdninách dojít zdravý smysl pro humor.

Pavel Konzbul

IvanaSouhlasím,08:0829.6.2013 8:08:44
Marek TrizuljakKrásně napsané, s lehkostí a humorem05:5529.6.2013 5:55:20

Počet příspěvků: 2, poslední 29.6.2013 8:08:44 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky