Úvaha o křesťanské naději

středa 25. září 2013 22:44

"Komu Bůh přibouchne dveře, tomu otevře okno."

    Středověký myslitel Tomáš Akvinský v díle Summa teologická píše: "Naděje je očekávání věcí budoucí, dobré, snadno dosažitelné a možné.“ Podle této definice se nám zaostřuje pojem naděje a mimo skutečnou naději se dostávají takové případy, jako naděje Adolfa Hitlera, že si podrobí celý svět apod. Naděje silně souvisí s cílem, který je před námi. Synonymum pro život člověka, který cíl nemá, je tzv. „Bludný holanďan“, který podle pověsti ze 14. stol. uzavřel smlouvu s ďáblem, nesplnil ji a ten mu odebral duši, ale ponechal tělo. Tento nešťastník pak bloudí bez cíle po zemi. Tento příběh inspiroval Richarda Wagnera k napsání opery a Gora Verbinského k natočení Pirátů z Karibiku.

   Anglický spisovatel a historik 17. stol. Thomas Fuller nám nabízí více psychologickou definici naděje, když říká: „Naděje to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo.“ Naděje je vždycky spojena s vírou. Americký spisovatel Robert Lee Fulhgum tvrdí, že: „Naděje vždycky způsobí, že uvěříme.“ Můžeme říci, že víra se přelévá v naději, nebo že naděje je výsledkem víry. Protože křesťané věří v milosrdného Boha, doufají, že i jejich život dobře dopadne. To hezky vyjadřuje i jedno staré ruské přísloví, které říká: „Komu Bůh přibouchne dveře, tomu otevře okno.“

   Naděje patří mezi křesťanské ctnosti, to znamená, že patří k něčemu, co se od křesťana očekává. Jak mechanismus naděje, jako křesťanské ctnosti působí, popisuje v knize K jádru křesťanství britský spisovatel C.S. Lewis následovně: „Nalézám-li v sobě touhu, kterou nelze v tomto světě uspokojit, je nejpravděpodobnějším vysvětlením, že jsem byl stvořen pro svět jiný. Pokud ji nedokáže uspokojit žádná z pozemských slastí, neznamená to ještě, že je svět podvod. Pozemské slasti ji patrně nikdy  upokojit neměly, měly ji jen probudit a naznačit tak touhu skutečnou. Je-li tomu tak, musím si dávat pozor, abych těmito pozemskými slastmi ani nepohrdal nebo za ně nebyl nevděčný, ale abych je si je ani nespletl s něčím jiným, s tím, čeho jsou jen jakousi kopií, ozvěnou a odleskem. Musím v sobě živit touhu po mé skutečné zemi, kterou nenaleznu dříve nežli v království nebeském. Nesmím dovolit, aby se mi ztratila či mi byla něčím zastíněna. Abych se k ní dostal, musí být hlavním cílem mého života.“

   Latina zná zajímavou slovní hříčku: „Dum spiro, spero“ – dokud dýchám, doufám. To bohužel v dnešní době příliš neplatí, protože v nemocnici za vás může dýchat plicní ventilátor a i tak můžete mít ještě nějakou naději. „Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu“, napsal Václav Havel. Když náš život má smysl, tak se i prodlužuje a to nejen život pozemský. Jednou jsem četl o údajném experimentu, kdy se zkoumal vliv naděje na život a chování myší. Pozorovatelé vzali myš a hodili ji do akvária s vodou a měřili čas, za jak dlouho se chuděra utopí. Utopila se za osm minut. Pak vzali druhou myš a přesně po sedmi minutách ji vytáhli z vody a nechali odpočinout. Poté ji opět hodili do akvária, tentokrát ale dali na hladinu kus dřeva. Na ten se chytrá myš hned vyškrábala a tak přežila. Tím vlastně získala jakousi zkušenost a naději, že když je hozena do vody, má šanci se zachránit. Nakonec pozorovatelé tutéž myš vhodili do akvária, tentokrát bez dřeva na hladině a pozorovali ji. Co myslíte, že se stalo? Myš v síle naděje, kterou získala, dokázala plavat celých osm hodin, než vypustila svoji ubohou myší dušičku. Matematici by řekli, že derivací našeho pozemského života vidíme směr našeho života věčného. Tu derivaci podle mne určuje z velké části právě ctnost naděje.

   Na naději stojí také euroamerické zákonodárství, které vychází z lineárního chápání času, které nezná jiná kultura, a které má své kořeny v Bibli. Když někdo neposkytne pomoc druhému je obžalován ze zanedbání této povinnosti. Jsme zodpovědní za pomoc jinému člověku. Ve východních kulturách takové chápání práva neexistuje. To je výsledek křesťanské naděje, která se neupíná jenom k sobě, ale i k druhému.

 

 

 

Pavel Konzbul

MilanTěch 8 hodin se mi nezdá.20:1426.9.2013 20:14:16
josef hejnaDokud dýchám, doufám19:2126.9.2013 19:21:21
Vít MachálekKrásný článek17:1326.9.2013 17:13:50
i.s.inu, strécu josefe,13:0226.9.2013 13:02:51
Autorad. Žádná naděje není10:5626.9.2013 10:56:08
Karel TrčálekŽádná naděje není10:2926.9.2013 10:29:13
strejc JosefPoznámka09:5126.9.2013 9:51:04
Marek TrizuljakTohle je opravdu krásně sepsáno08:0026.9.2013 8:00:43

Počet příspěvků: 8, poslední 26.9.2013 20:14:16 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,58 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky