Dušičky a úsvit mrtvých

středa 30. říjen 2013 23:50

aneb zamyšlení nad smrtí a perspektivou zesnulých.

   Od okamžiku, co jsme jako děti pobrali trochu toho rozumu, tak jsme pochopili to, co říká jedno staré latinské přísloví: „Smrt je jistá, její hodina ovšem nejistá.“ Dnešní člověk, který nemá to štěstí, že by zrovna byl funebrákem, záchranářem, patologem či farářem, tak je tváří v tvář smrti nejistý. Tato rozpačitost vychází často z pouze mlhavé představy, co se nachází za branou smrti. Naši prapředci to měli jednoduší, jejich představa byla jasná a konzistentní. Bohužel není tak zcela přenositelná do dnešní doby. Myšlenka posmrtného života tráveného v pekelné fritéze či nebeském pěveckém sboru chytá za srdce spíše jednodušší jedince. Co si tedy máme s „Životem po životě“ počít?

Známý francouzský biolog a fyziolog Jean Rostand prohlásil, že „umřít znamená přejít na stranu většiny.“ To není jen matematická pravda, ale vyjadřuje to i přirozenou lidskou touhu po společenství, která překračuje hranice smrti. Křesťané věří, že Bůh nedává do srdce lidem touhu, kterou by nebylo možné nenaplnit. Tyto věci nejsou záležitostí ani tak rozumu, nýbrž jsou záležitostí víry. V životopise Thomase Alvy Edisona se píše, že když se probral před svou smrtí z mrákot, tak prohlásil: „Je to tam velmi krásné“. Můžeme vynálezci věřit, nebo nemusíme, je to na nás.

Pokud jsme ochotni uvěřit, že náš život pokračuje, tak z toho logicky vyplývá, že musí s naším pozemským životem nějak souviset. To se lidově odrazilo i v celé řadě anekdot. Jedna americká anekdota definuje nebe jako místo, kde: Francouzi vaří, Britové jsou policajti, Bulhaři pěstují zeleninu, Němci vyrábí auta a Italové jsou milenci a všechno organizují Švýcaři. V pekle pak vaří Britové, policisté jsou Francouzi, zeleninu pěstují Švýcaři, Bulhaři jsou automechanici, milenci jsou Němci a všechno organizují Taliáni. I Bible říká, že přítomnost ovlivňuje naši budoucnost a to i věčnou.

To, že jako rozumní tvorové vnímáme čas, je také předpokladem úcty k našim předkům. Proto neexistovala na světě civilizace, jejichž základem by nebyla také úcta k zesnulým předkům. 2. lstopadu slavíme v katolickém kalendáři památku Všech věrných zemřelých tzv. Dušičky. Tato památka se oficiálně zrodila r. 998, kdy opat Odilo z Cluny ji nařídil slavit ve svém opatství.

Není pravdou, že předchůdcem dušiček je keltský nový rok „samhejn“, o kterém dnes ani nevíme, jak se má správně vyslovit. („souin“ v Irsku, „saven“ ve Skotsku a „samhejn“ v USA) Také není pravdou, že anglický Halloween s dušičkami přímo souvisí, protože etymologicky byl odvozen od předvečera slavnosti Všech svatých - All Hallowes Eve. Je ale pravdou, že křesťané na mrtvé myslí, a na rozdíl od jiných kultur se nebojí duchů zemřelých, ba právě naopak. Věřící nemusí konat ochranná opatření proti mrtvým, naopak konají akce na jejich podporu a pomoc. Správně pochopené „Dušičky“ jsou tedy charitativní akcí pro mrtvé a v neposlední řadě se snaží také pomoci i našim mezilidským vztahům, kde smysl pro zodpovědnost překračuje hranice smrti.

Pavel Konzbul

Olga GálováHledejte a naleznete09:184.11.2013 9:18:20
AutorPro Olgu06:254.11.2013 6:25:48
Olga GálováStačí být optimistou ?05:294.11.2013 5:29:10
AutorPro Olgu15:473.11.2013 15:47:00
Olga GálováPoslední soud06:272.11.2013 6:27:17
josef hejnaV mám věku je už obtížné se podobným15:521.11.2013 15:52:21
Olga GálováCo jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.19:4131.10.2013 19:41:24
DennisLegenda o Adamovi a Eve je jasnou zpravou,14:0331.10.2013 14:03:10
Marek TrizuljakKrásně napsáno!12:1231.10.2013 12:12:00

Počet příspěvků: 9, poslední 4.11.2013 9:18:20 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický kněz a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky