Svatomartinská husa a víno

neděle 10. listopad 2013 19:02

Martin prožívá renezanci, co nám tím asi chce říci?

   Na sv. Martina dříve začínala tzv. lidová zima. Starověký svatý ze 4. stol. po Kr., který jako první se těšil u křesťanů pověsti svatosti, aniž by zemřel mučednickou smrtí, dnes prožívá renezanci, a to díky huse a vínu.

Svatomartinská husa

   Husy byly populární již v antickém Římě. Podle legendy v roce 388 př. Kr. získaly husy funkci strážců římského Kapitolu, který zachránily před nájezdy Keltů. Kejháním a syčením totiž probudily strážné, ti zalarmovali všechny kolem a nakonec se ubránili. Na počest tohoto vítězství je pak obyvatelé Říma rok co rok uctívali a obřadně nosili na nosítkách ověšených zlatem. Proč se peče zrovna svatomartinská husa, na to jsou ale i legendy krátké. Jedna říká, že sv Martina na jednom venkovské kázání svým štěbetáním tak rušily, že se musely za trest upéct. Jiná legenda praví, že Martin ze skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa a schoval se v přístřešku s husami, ty jej však svým kejháním prozradily.

Svatomartinské víno

   Víno je od dob starověku symbolem radosti. Existují o něm i vtipy, které tuto skutečnost potvrzují. „Drahá“, říká manžel manželce, „Po tom víně jsi neuvěřitelně zkrásněla“. „To ale není možné, já jsem se ještě vůbec nenapila.“ To nevadí drahá, já jsem ale již vypil celou láhev.“ Investiční analytici dokonce radí, že nejlepší investice jsou nikoliv do nemovitostí, ale do umění, stříbra a vína. Pohledem do minulosti můžeme zjistit, že při propadu akciových trhů víno nanejvýš stagnovalo, ovšem často jeho hodnota v průměru stoupala ročně o 15 i více procent. S dějinami svatomartinského vína to ale není příliš slavné a zavádějí nás do doby vlády císaře Josefa II. Tehdy bylo zvykem si na den sv. Martina poprvé připít novým vínem. V ten den totiž vinařům, kteří hospodařili u velkých sedláků, končila služba a její pokračování se dojednávalo právě při sklence vína a masíčku pečené husičky.

    Obě tyto dobroty se tedy staly symbolem něčeho hlubšího, symbolem jedné důležité vlastnosti sv. Martina a tou bylo bezesporu jeho milosrdné srdce. Podle legendy se tento voják římské armády jedoucí na bílém koni rozdělil s žebrákem o svůj plášť. Nejde o to, zda legenda je vylepšena pisatelovou obrazotvorností, nebo ne, ale jde o to, co chce čtenáři řici dnes. Možná se také můžeme o něco dobrého podělit s druhými. 

Pavel Konzbul

Marek TrizuljakSouhlasím s panem Vašákem14:1811.11.2013 14:18:15
Vašek VašákTo je typické,11:4211.11.2013 11:42:32
MilanHusa ani víno mně k Martinovi nesedí.08:2511.11.2013 8:25:57
Marek TrizuljakDíky, za praktický příklad22:5410.11.2013 22:54:19

Počet příspěvků: 5, poslední 11.11.2013 14:18:15 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,58 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky