Hřích nebo odpuštění?

pondělí 3. únor 2014 20:05

Co nás více zajímá?

    Slovo hřích existuje téměř ve všech světových jazycích a má bohatou minulost. Slovo hřích nahánělo dříve hrůzu každému evropanovi. Mělo podobný emocionální účinek, jako když se dnes řekne rakovina. Proč se z tohoto nebezpečného rotvajlere stal neškodný a líný domácí jezevčík, proč se pojetí hříchu změnilo? Odpověď je jednoduchá. V představách mnoha lidí je hřích jednoduše porušení pravidel nebo zákona. Nabízí se otázka: „Čích pravidel?“ Odpověď je nasnadě: „Přece Božích.“ Kdo ale stanoví, co jsou Boží pravidla?" Na to se většinou odpovídá: „No přece církev.“ A tím se dostáváme k jádru pudla: "Můžeme natolik důvěřovat jakékoliv církvi, zvláště v době restitucí, aby nám říkala, co máme dělat, co je hřích, a co ne?"

   Původní řecký výraz pro hřích "hamartia", užívaný v Novém zákoně, měl s církvemi pramálo společného. Označoval totiž situaci, kdy se lukostřelec minul cíle. Podstatou hříchu tedy není překročení nějakého zákona, ale je to způsob života, který rozvrací to, co je dobré a odvádí nás ve finále od štěstí, které, alespoň podle optimistů, je cílem našeho života. Stejně jako smrt, která nás oddělí od našich přátel a všech, které máme rádi, tak hřích nás odděluje od těch, kteří nás milují. Řada velkých literárních děl, jako Dantova „Božská komedie“, nebo Dostojevského „Zločin a trest“, která se v minulosti zabývala hříchem, měla jednoduchý cíl: odhalit jeho ošklivost a demaskovat pozlátko přitažlivosti, které hřích má.

   Každý hřích v sobě ukazuje určitou parodii něčeho dobrého. Nestřídmost deformuje požitek šťavnaté pečené kachničky zapíjené plzeňským. Člověk si to uvědomí často až zpětně, když překročí onu správnou míru, a zvrací na záchodě. Hřích ale nevzniká jen, když je něčeho moc, ale i když je něčeho málo. Chybí nám třeba láska k druhým, a tak se raději obrníme egoismem. Na jarmarcích kdysi stávalo křivé zrcadlo, kam se mohl člověk postavit a vznikla karikatura – hřích funguje podobným způsobem.

   Hlavním poselstvím křesťanství, dle mého soudu, není obvinění a hřích, ale něco scela jiného. To co člověk potřebuje v životě je především odpuštění. V Anglii se prý před mnoha lety sešla skupina teologů a diskutovali o tom, čím se liší křesťanství nejvíce od ostatních náboženství a dlouho se nemohli na ničem shodnout. Se zpožděním dorazil známý spisovatel C.S. Lewis a bez váhání povídá: „To je přece jasné, odpuštěním hříchů.“ Podobně reagoval i ruský disident Alexandr Solženicin na otázku novinářů, kteří se ho ptali, čím se liší člověk od zvířete? Odpověděl: „Schopností odpouštět.“

   Proč vlastně stojí za to odpustit? Důvodů může být několik. Jedině odpuštění může zastavit často kolotoč nenávisti a zlomit řetěz bolesti. Odpuštění ve svém důsledku vede ke svobodě. Kdysi jeden židovský rabín v USA řekl překvapující výrok: „Než jsem přišel po válce do Ameriky, musel jsem odpustit Adolfu Hitlerovi. Nechtěl jsem si totiž přivést Hitlera do své nové země.“ Všichni víme, že odpuštění není jednoduché. Bible často popisuje, jak Bůh podobně jako my prochází jednotlivými fázemi odpuštění. Z Evangelií se zdá, že ani pro Boha nebylo odpuštění něčím jednoduchým. Ježíš se v Getsemanské zahradě modlí: „ … je li to možné, ať mne mine tento kalich ...“ Nakonec krátce před svou smrtí řekl: „Odpusť jim.“

   Možná znáte gruzínský film „Pokání“, který vykresluje zvěrstva KGB a jejich pohrobků z pohledu jednoho provinčního městečka. V nejdojemnější scéně celého filmu se venkovské ženy probírají skladištěm dřeva a hledají čerstvé klády se zprávami od svých manželů, kteří je kácí v lesích vězeňských táborů. Jedna žena najde v kůře vyřezané iniciály svého muže a pohladí je. Film končí scénou, kdy se venkovská žena ptá na cestu do kostela. Dotázaný ji odpoví, že je ve špatné ulici. Ta žena řekne: „K čemu je dobrá ulice, která nevede do kostela?“ Podobně se můžeme zeptat i my, k čemu je dobrý náš život, pokud nás nepřivádí k odpuštění. Na co se soustředíme, na to pozitivní nebo negativní?

Pavel Konzbul

Marek TrizuljakRe: ''Kam doletíme?''13:088.2.2014 13:08:26
Jindřich BílekKam doletíme?15:347.2.2014 15:34:38
NULIPřiznávám se k odpouštění,11:147.2.2014 11:14:49
ZipEvo, máte pravdu, ale....14:326.2.2014 14:32:53
ZipPěkný článek14:475.2.2014 14:47:07
HoralPěkné k zamyšlení06:565.2.2014 6:56:17
Marek TrizuljakFilm Pokání16:504.2.2014 16:50:56
MilanHřích je také takový překlep.13:524.2.2014 13:52:04
Josef SedláčekHřích nebo odpuštění?13:224.2.2014 13:22:41
Lucky MaxMáte to samý překlep!22:013.2.2014 22:01:32
Josef SedláčekCo mne zajímá?21:043.2.2014 21:04:38

Počet příspěvků: 15, poslední 8.2.2014 13:08:26 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,58 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky