"Ušlápnutý" svatý Josef

úterý 18. březen 2014 19:34

Tento příspěvek berte prosím jako blahopřání k svátku všem Josefům.

  V malé knížečce Pavla Kosorina s názvem „Biblické aforismy“ jsem našel tvrzení, které se dle mého soudu perfektně hodí na svatého Josefa: „Bůh nehledá odvážné muže – hledá muže, kterým by mohl dodat odvahu.“ Zkusme se právě optikou tohoto tvrzení podívat na muže, který v celém Novém zákoně nepromluví jediné slovo, muže, o kterém nevíme ani kdy se narodil, ani kdy zemřel. Dokonce v křesťanské tradici se ani neobjevuje snaha označit jeho hrob. Muže, kterému Bůh radí a dodává odvahu celkem třikrát skrze andělské síly. Jaký byl tento Josef, jehož jméno je snad nejrozšířenějším mužským jménem. Uveďme jenom namátkou: muslimové mají Josufa, španělé Josého, Rusové Osipa, Italové Giuseppeho, v Německu je Seppl a my máme Jožina z bažin a dobrého vojáka Josefa Švejka.

   Za co se lidé Josefovi posmívají a za co ho uctívají? Za váhavost a nerozhodnost na jedné straně, za spravedlnost a tichost na straně druhá. Z Origenovy obrany proti Celsiovi víme, že se mu lidé posmívali, jako oklamanému manželovi a to se projevilo i ve středověkých náboženských hrách, kdy je mu často přisouzena úloha komického a roztržitého staříka. O mnoho lepší to neměl sv. Josef ani ve výtvarném umění. Na východních ikonách při narození Ježíška sedí bokem a povídá si se silně podezřelou postavičkou, personifikací ďábelské pochybnosti. A tak sedí stranou až do vrcholné gotiky, kdy se mění na Vyšebrodském oltáři na pomaténého dědečka, který se snaží pomáhat porodní babce při přípravě lázně, případně v koledě „sem tam běhá a kašičku hledá“. V lepším případě stojí opodál a drží svíčku, jako na Týnském oltáři. Tedy žádná velká role. Sv. Josefovi se začalo blýskat na lepší časy až s nástupem novověku.

    Josefovi významně pomohla Terezie z Avily a bratři karmelitáni. Díky jejich přispění se v roce 1629 stal Josef „zasvěceným svátkem“ a jeho popularita šla u nás prudce nahoru po třicetileté válce. Vesnice byly zničené, pole neobdělané a lidé chtěli mít již konečně od války pokoj. Toužili po tichém životě, chtěli opravit domy, pokojně bydlet a konat svá řemesla. A tak ocenili tichost a pracovitost sv. Josefa – barokního patrona české země.

   Co můžeme na Josefovi ocenit dnes? Jak píše evangelista Matouš: „byl to člověk spravedlivý“. Spravedlnost v Bibli znamená především plnit si svoje povinnosti, dostát tomu, co se slíbí. A to Josef plnil – staral se svědomitě o svou rodinu. Bůh by přece nesvěřil svého Syna do nějaké nesolidní a pochybné famílie. Josef patřil mezi ony blahoslavené tiché z Horského kázání, kterým je určeno Boží království. Josef ukazuje víru, která se projevuje poslušností vůči Božímu vedení. S andělem nikdy nediskutuje, bere Boží vůli jako jasnou a dobrou věc. Je zřejmé, že tím v životě uchránil sebe i nás od spousty problémů. Kdyby neodešel s rodinou do Egypta, dějiny spásy by možná vypadaly trochu jinak. Josef měl smysl pro pořádek a klidnou existenci, to dokázal i tím, že se v tichosti z evangelijních událostí vytratil. Možná proto se stal patronem šťastné a klidné smrti.

 

Pavel Konzbul

Marek TrizuljakDnes se ještě přidám k Vašemu blahopřání07:3819.3.2014 7:38:54
NULIUvědomila jsem si,22:0318.3.2014 22:03:55
Marek TrizuljakVaše články, psané s vtipem a lehkostí21:5418.3.2014 21:54:34

Počet příspěvků: 4, poslední 19.3.2014 8:07:00 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Zajímavé články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky