Trojí narozeniny

středa 23. prosinec 2015 10:31

Snad se mnou budete souhlasit, když řeknu, že Vánoce jsou svátkem dětí.

    Německý hlasatel pesimistické filozofie Artur Schopenhauer napsal, že „každé dítě je do jisté míry génius, a každý génius je do jisté míry dítě.“ V Bibli se zase můžeme dočíst, že „pokud nebudeme jako děti, tak nevejdeme do Božího království“. Středověký německý dominikánský mystik Jan Tauler v jednom ze svých kázání tvrdil, že o Vánocích si připomínáme trojí narození dítěte, to první je hodně teologické, druhé je biblické a třetí má být osobní.

   Ve Vyznání víry křesťané říkají, že věří mimo jiné v Ježíše Krista, který se zrodil z Otce přede všemi věky, Bůh z Boha, světlo ze světla … O Vánocích si tedy připomínáme, že mentální reprezentace boha (představa) v podobě zapšklého starého pána je falešná. Bůh je podle Bible láska, není samotář, a proto žije ve společenství. I řada lidí se vypraví na půlnoční, protože nejsou samotáři. To je podle mého názoru svědectví o tom, že my všichni jsme stvořeni k Božímu obrazu, tedy k obrazu lásky, dobra a milosrdenství, a ať děláme co děláme, zbavit se toho úplně nemůžeme.

   Další narození nás přivádí do městečka Betléma, hebrejsky „Bet-lechem“, což v překladu znamená „Dům chleba“. Městečka, ze kterého pocházel největší izraelský král David. Městečka, které se stalo jakousi „Hvězdnou branou“, kterou kolem r. 753 po založení města Říma prochází sám Bůh, ovšem dosti přirozeným a lidským způsobem. V chlívku se tam židovské dívce Miriam narodil chlapeček. Podle biblického popisu toto narození uvedlo do pohybu celé tehdejší nebe a celé lidstvo. Boží láska se totiž stala pro člověka hmatatelnou bytostí, a ne jen filozofickým pojmem, a na víc byla malým zranitelným dítětem. Tedy někým, o koho je třeba pečovat.

   Do třetice je tu osobní rovina, kdy jsou Vánoce opakující se šance, abychom v sobě objevili dítě. Podle psychologů v každém z nás dříme malý chlapeček či holčička, dokonce se mu říká „královské já.“ Dítě není poničeno fasádami dospělého Homo sapiens. Dítě v nás je zvědavé, je to anarchistický rýpal s čistým srdcem, je naprosto rezistentní vůči tuposti logiky dospělých. „Pamatuj si Pepíčku, že chytrý člověk má vždy pochybnosti, jen hlupák nepochybuje.“ Říká tatinek synkovi. „A jsi si tím tati opravdu jistý?“ Opáčí Pepíček. „Stoprocentně.“ Odvětí otec.

   Zkusme se i my o Vánocích trochu více stát dětmi. Pak se možná narodí „královské dítě nejen v Betlémě“. Přeji všem čtenářům této úvahy klidné a pokojné Vánoce.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,20 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora