"Blbci" na blogu

pátek 19. únor 2016 16:23

Máme nechat vrabce štěbetat, nebo ne?

   „Jeden mladý muž povídá: Chci být velkým spisovatelem! A co pro tebe znamená 'velký'? To znamená, že chci psát něco, co bude číst celý svět, něco, co přinutí lidi jednat emocionálně, něco, co je přinutí ječet, křičet, šílet a řvát vztekem, zoufalstvím a bolestí! Nyní pracuje pro Microsoft a píše chybové zprávy.“ Ne ale všichni, kdo chtějí takto psát, mohou u Microsoftu pracovat, a tak se čas od času na bigblogeru objeví kontroverzní titulky. Tyto provokující názvy mají dle mého názoru dvojí cíl.

   Prvním je snaha přitáhnou zájem čtenářů, podobně jako titulky bulváru, který „hoví vkusu ulice“. Samotný autor se sice postupně staví na roveň svých ctěných čtenářů, ale je ochoten tuto „oběť“ přinést. Podle „tetičky Wiki“ je bulvární medium takové, kde určující roli hrají emoce a senzace. Autoři těchto příspěvků často míchají fakta, polopravdy a pocity do emotivního guláše, aby jeho chuť co nejlépe korespondovala s jedovatou slinou kuchaře a negativním očekáváním konzumenta. Efekt v blogerské kuchyni je jasný, vysoká čtenost a někdy i dobrá karma. Co víc si může provozovatel blogu přát? „Lidé, kteří čtou bulvár si zaslouží, aby se jim lhalo“, tvrdí americký komik a herec Jerry Seinfeld. A tak se zdá, že až na „pár škarohlídů“, jsou všichni spokojení.

   Druhým cílem může být upřímné sdělení autora, jakýsi emocionálně-rozumový striptýz dané osoby či osobnosti, vykonaný ve vší naivní prostoduchosti. Pak nezbývá, než „smeknout“ nad upřímností a odvahou prezentovat vlastní hrubost, často v kombinaci s mdlou sociální inteligencí podporovanou deficitem slušného vychování. A tak se dostáváme k onomu pojmu blbec. Zatímco v předchozím odstavci byla řeč o cílevědomosti, záměru, prospěchu, a tedy plné odpovědnosti, možná maskované klíčící slaboduchostí, nyní se ocitáme na tenkém ledě. Slovo blbý etymologicky souvisí se slovem blábolit, tedy mluvit hlouposti. Hloupost je nepravda, ovšem řečená bez negativního či postranního úmyslu. Hlupáci tedy často za svoji hlupáckost ani nemohou.

   Poměrně moderní italský světec Don Bosco měl motto: „Radujte se, konejte dobro a nechte vrabce štěbetat.“ Myslím, že tato rada se pěkně vztahuje na některé autory. Tím, kdo ale má rozlišovat, zda ctěný literát patří do té či oné skupiny, zda je vrabcem či nikoliv, a jak s ním naložit, je v prvé řadě úkolem místní administrace. Chci věřit tomu, že o ní budou jednou platit slova římského řečníka, politika a filozofa Cicera: „Je potřebné moudrost nejen získávat, ale také i používat.“  

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,20 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora