Kdo kazí mládež?

středa 30. březen 2016 18:38

Opožděné blahopřání ke dni učitelů.

   Letos Velikonoce tak trochu převálcovaly jiný významný den v kalendáři České republiky – Den učitelů. Ten se sice v celém světě slaví 5. října, my ovšem máme tu výhodu,  že učitel národů Ioannes Amos Comenius, biskup jednoty bratrské, se narodil právě 28. března L. P. 1592 na Moravě, a tak učitelé slaví spolu s ním. Jak významná to nejen byla, ale i je (v nebi) osobnost, podtrhuje hra „České nebe“ z pera Zdeňka Svěráka a Jaroslava Smoljaka. Při této významné příležitosti bych se rád zamyslel nad tím, kdo nejvíce kazí dnešní mládež. Pokud jsme pozorní, tak nám může dojít, že to není ani doba, ani televize, ani internet, ani hudba, ani politika, ale že jsme to my dospělí.

   Někdy si dospělí stěžují, že mládež je apatická, že ji nic nezajímá. Učitelům to často nevadí, protože kdo je v hodinách apatický, alespoň nezlobí. Proč k nezájmu dochází? Mluvčí policie nás poučuje, že jsme-li svědky násilnosti, máme rychle odejít, neboť násilník může být ozbrojen a my máme dbát na vlastní bezpečí. Stejně tak i učitel může být polovzdělanec nebo ignorant a studentovi nezbude, než aby dbal na vlastní intelektuální bezpečí.

  Další stížnost je, že mládež se chová hulvátsky. Zde jsou příkladem hromadné dopravní prostředky. Když jsem se ptal jednou studentů na gymnáziu, proč nepouští staré lidi v trolejbuse sednout, zazněla odpověď: „V čem je problém, když si řeknou, tak je pustíme.“ Je sice pravdou, že oslovená bytost má často v uších špunty z mobilu a tak má sníženu hranici vnímavosti pod práh slyšitelnosti, je tedy momentálně na úrovni našeho hluchého invalidního spoluobčana, ale nechybí ji dobrá vůle, pouze jí chybí návyk. A ten, jak víme, se získává výchovou od dospělých. V podobných úvahách by se dalo pokračovat … 

  Jak se tedy mládež může uchránit od zkaženosti nás dospělých? J. A. Komenský napsal: „Kdyby hlupáků nebylo, kde by se brala moudrost.“ A tak je zřejmé, že ne všichni dospělí jsou hlupáci. Spousta z nich má v srdci pokoru, která je cestou k moudrosti. Když přijdete ke gotickému kostelu, tak často narazíte na výjevy chrličů, kteří připomínají, že na nás až tak moc nezáleží. Různé škleby nám ukazují absurditu života. Zatímco na administrativních budovách Evropského parlamentu, OSN či EU nic takového není, katedrály jsou toho plné. Neberme tedy vše doslova, a používejme občas rozum a zkušenost těch, kteří jej zatím neztratili. Možná právě to je cesta k moudrosti.

 To pěkně ilustruje i jeden příběh. Ředitel menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby dívkám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil je v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadla. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.

  My sami vytváříme svět kolem nás. Učitel národů říká: „Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“ Přeji proto všem pedagogům trpělivost a vytrvalost, aby se na nich nenaplnilo varování biskupa Komenského: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nikam nejdou.“

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,20 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora