Sv. Jiří a drak mají svátek

sobota 23. duben 2016 21:07

Patron obrněných jednotek, legenda nebo inspirace?

    Příběh o sv. Jiří a drakovi je zřejmě východního původu. Legenda praví, že na počátku III. století terorizovala obyvatelstvo libyjského Silene obluda, která vylézala z mokřin. Obyvatelé museli každý den na chvíli vypudit draka z hnízda, aby se dostali k vodě. Aby tak mohli učinit, nabízeli drakovi lidskou oběť, kterou určil los. Ten jednou padl i na princeznu Alkyonu. Jiří, který jel na svých cestách právě náhodou kolem, se postavil drakovi a osvobodil princeznu. Drak pro něj ztělesňoval všechno zlo, proti kterému  přísahal Bohu bojovat. Šťastní obyvatelé Silene se z vděčnosti nechali pokřtít a přijali křesťanství. Tolik příběh legendární evangelizace.

  Autor Pána Prstenů John Tolkien napsal v eseji Nestvůry a kritikové, že “skuteční draci, tak podstatní pro vývoj i myšlenku jakéhokoliv příběhu, jsou velmi vzácní.” Pro nás není důležité, zda draci patří k ohroženému druhu nebo ne, ale jsou pro nás zajímaví jako symboly. Drak představuje často zlo, tmu, stín a hřích v našem nitru. Je znakem Božího protivníka. Ve středověku se definitivně ustálila i jeho umělecká podoba. Drak býval zobrazován jako okřídlený šupinatý ještěr s krokodýlí nebo vlčí hlavou. Bytůstka tedy veskrze nesympatická. Ti, kdo se drakovi podřizují, jsou jím nakonec přetvořeni k jeho podobě. To vystihuje i britský spisovatel G. K. Chesterton, když říká, “že člověk se dokáže udržet na určité úrovni dobra, ale nedokáže se udržet na určité úrovni zla, protože zlo ho stále více proniká.”

   Ve jménu Jiří, latinsky Georgios, nacházíme stopu hrdinství. Je totiž odvozeno od slova gyon, tj. boj. Jiří je svatý bojovník a proto byl také ve středověku považován za patrona vojáků a zbrojířů. Tak, jako Jiří nemá podle legendy strach před drakem, ani my nemáme mít strach z toho, co vystupuje z našeho nitra. To, co nás svádí  ke zlu, je třeba zabít, jako zabíjí Jiří draka. Ovšem nad drakem mohou zvítězit jen ti, kdo znají své místo ve světě, kdo vědí, za čím jdou a jejichž cíl je dobrý.

   Problém ale je v tom, že my často ani nevíme, za čím jít a proti čemu bojovat. Nás většinou ani netíží problém dobra a zla, ale spíš problém zla převlečeného za nicotu a prázdnotu. Podobáme se mnohdy rabínu Sixtovi z jedné židovské anekdoty. “Jak se vám daří rebe Sixto?” Ptá se přítel. “Nechci si stěžovat.” “Ale jděte, copak vám nevyhořel obchod.” “To je pravda, ale od pojišťovny jsem dostal víc, než jsem měl na skladě.” “A neumřela vám snad žena?” “Umřela, ale vzal jsem si jinou, mladší.” “Ale ta je prý trochu moc do světa. Přátelí se s nějakým oficírem.” “To je pravda, ale když jde k němu, jeho žena zase navštěvuje mne.” “Co tedy vlastně máte: štěstí nebo smůlu.” “ Nevím, proto říkám, že si nechci stěžovat."   

    Středověká světice, sv. Kateřina ze Sieny říkávala: “Problém světa jsem já.”  První boj s drakem tedy musíme vybojovat ve svém nitru. Tím to ale nekončí, musíme vést boj se zlem i v našich bližních. Existují lidé, kteří by nás svou láskou nejraději sežrali, tady zabrali jen pro sebe. Proti těm se musíme vymezit. Existují ale i takoví, kteří by nás rádi nakazili svou nespokojeností, svým reptáním a i v tomto případě se musíme bránit. Možná právě v tom nám legendární světec III. století sv. Jiří může být inspirací.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,20 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora