Dušičky a tajemná místnost č. 101

neděle 30. říjen 2016 16:14

Něco o očistci a G. Orwellovi

     Britský spisovatel a novinář Eric Arthur Blair, známý pod pseudonymem George Orwell, ve svém románu s názvem „1984“ líčí totalitní režim. Hlavní hrdina, který je zatčen za vzpouru proti dokonalé společnosti, dostane od svého vyšetřovatele příležitost zeptat se na cokoliv, co ho zajímá. Po řadě teoretických otázek položí konečně otázku, která ho nejvíce tíží: „Co je v tajemné místnosti č. 101?“ Tato místnost byla v románu jakási nepřístupná mučírna, v níž kati aplikovali tzv. „Individuální přístup“. Orwell tak zřejmě vystihl běžné lidské uvažování, která trápí mnoho lidí bez rozdílu přesvědčení. Co je po smrti?

    Když si opatrně otevřeme starší katolický katechismus, tak se dočteme, že se církev skládá z církve vítězné, což jsou šťastlivci v nebi, tedy svatí, církve putující či bojující, což jsou  pozemšťané dobré vůle, a nakonec je tu církev v tajemné místnosti č. 101, církev trpící. A právě této části je věnován „mezinárodní den dušiček“, přesněji Památka všech věrných zemřelých. S očistcem to v minulosti nebylo vůbec jednoduché a o jeho tzv. dějinách vychází silné odborné publikace. Jen namátkou lze jmenovat dílo „Zrození očistce“ od francouzského historika Jacquese Le Goffa, které čítá dobrých 360 stran textu.

   Očistec a jeho nájemníci dušičky to nemají jednoduché ani v Bibli. Náznaky jsou v Druhé knize makabejské a pak u apoštola Pavla v Druhém listu do Korintu, kde se říká: “Dílo každého vyjde najevo. Ukáže se onen den, neboť se zjeví v ohni a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu, sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“ Tak se dostáváme k středověké scholastické teorii ohně. Ta říká, že oheň nejen prospívá, tím že na něm můžeme s úspěchem upéci svatomartinskou husu, na které si pochutnáme s přáteli, ale také ničí, jako když ve filmu „Hoří má panenko“ zničil stařečkovi domek. Ale to není vše, oheň a žár také očišťuje. Výrobci polovodičů znají tzv. zonální tavbu, která slouží právě k čištění monokrystalů polovodiče.

     Podle moderní teologie očišťování duše je v podstatě dozrání v lásce. Očistec není předložka na očištění, ale stav dozrávání v lásce. Člověk po smrti již nemůže revidovat žádná svoje předchozí rozhodnutí, jelikož jeho spojení s časovou osou je diskutabilní. Matematici by řekli, že derivace jeho životní cesty se již nedá změnit, ale jeho vztah k Bohu možná potřebuje dozrát, tak jako nedonošené dítě musí nějaký čas strávit v inkubátoru, než je schopno přijmout lásku rodičů. Věříme, že dobrotivý Bůh určitě nezřídil žádnou mučírnu, kde by se to dalo dotrpět či dohnat, ale jsme to my sami, kteří při setkání s absolutním Dobrem uvidíme možnosti, za kterých se naše láska bude schopna setkat s láskou Nejvyšší. A protože křesťané věří ve společenství svatých, tak je jasné, že na to nejsme sami. A možná kvůli tomu si připomínáme právě památku všech věrných zesnulých.

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,40 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora