O "Baladě zimní" a rozloučení s blogem

neděle 25. prosinec 2016 17:42

   Doufám, že tento příspěvek bude přijat se smyslem pro zdravou nadsázku. Vracím se zatím na svoje osobní stránky, ze kterých jsem vyšel. Všem přeji radost a požehnání do nového roku.   

    Vybral jsem si pro zamyšlení báseň od zakladatele českého fejetonu, starého mládence a zkrachovalého studenta, který se pokoušel studovat práva a filozofii a oboje neúspěšně. Balada zimní od Jana Nerudy, který se několikrát nešťastně zamiloval, ale nikdy neoženil, pochází ze sbírky Balady a romance. Autor ve sbírce, podle mého názoru, klade důraz na křesťanství, vystupuje zde Panna Maria, Ježíš, dále na národní historii v podobě Karla IV., a také na problematikou dobra a zla.

    Přenesme se do zimní atmosféry. Je dobré si uvědomit, že pro venkovského člověka, který dříve neznal televizi, facebook, připojení on line, ani ústřední topení, zima začínala dříve než pro nás, a to svátkem sv. Martina. Lidé chodili spát se slepicemi a také s nimi i vstávali. Nepracovali často déle než 8 hodin, protože by museli svítit svíčkami, a ty byly drahé. A tak tu máme Baladu zimní - „Čaroděj šel po silnici v mrazivé zimní chumelici, došel k šeré šibenici. Šibenice trojram lysý, na ní tři zloději visí.“ Klasická morálka by řekla, že se jedná o hříšné vyhledávání pokušení ze strany čaroděje, my dnes s opatrností říkáme, že se jedná o bádání a přirozenou lidskou zvědavost.

    Malý výlet na popraviště nemůže přece nikomu uškodit, zvláště když jsme odkojeni pohádkou „Mrtvá nevěsta“, „Kriminálkou Anděl“ a „Námořní vyšetřovací službou“. Problém ale začíná o pár veršů dále. „Zaklel, máchnul rukou v kole hup! A již jsou všichni dole.“ Hned tu máme braní Božího jména nadarmo a následuje spiritismus, tedy navazování kontaktu se zemřelými, což Mojžíšský zákon trestal kamenováním. My dnes ale všechno omlouváme, čaroděj možná zaklel v afektu, asi se lekl trojice oběšenců, a z hříchu se stává najednou citoslovce. Pak jsme svědky čarodějova zahřívacího tělocviku a skoku do dálky za šibenice. Kdo jsme viděli film „Imaginarium doktora Parnase“, tak víme, že člověk se může houpat na oprátce, aniž by byl mrtev, pokud si do krku strčí ocelovou trubičku.

     Pojďme ale dál. „Zasedli kruh ve příšerný. Hlavy sobě napravují, mistra chvalně pozdravují“. Večerní párty s umrlci není běžnou záležitostí a svědčí o něčem hlubším. Každý, komu zemře někdo z jeho blízkých, tak psychologicky touží, nejméně po dobu jednoho roku od data smrti, se s ním setkat. Někdo chce jen tak pokecat, jiný něco důležitého vyřešit. Je proto zcela normální, že vidíme zesnulé tam, kde nejsou. Kout s nimi ale pikle, to smrdí něčím nebezpečným, právo tomu říká zločinné spolčování. A už je to tady: „Vzkřísil jsem Vás, dále žijte, tropte dál svou lotrovinu. V šibenici v nočním stínu pospolu se pobavíme, vínem zpijem, povyspíme.“ Máme tady exkluzivní hřích opilství, které scholastika definuje jako „Nadužívání opojných látek z důvodu rozkoše“. Dále snad již ani nebudu pokračovat.

    Beseda s umrlci tak končí okamžitým projevem Boží spravedlnosti, protože na milosrdenství není čas: „Hrom v tom buchnul. … zimní ticho, přišlo ráno, s nocí den se plavě mísí, nad silnicí trojram lysý, na něm čtyři chlapíci visí.“ Že by hlas Lidovek??? Přeji všem kolegům na blogu vše dobré a mnoho literárních úspěchů do nového roku, který, podle mého soudu, bude daleko více vedený milosrdenstvím, než baladickou představou spravedlnosti, jakou mají Lidovky. Děkuji také všem diskutérům, ať již tzv. normálním a nebo "porouchaným" (s poruchou osobnosti, ale kdo ji nemá?).   

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Pavel Konzbul

Chci psát nejen o víře kolem nás.

Mám rád dobrý humor, jsem katolický biskup a jsem přesvědčen, že "víra by měla obsahovat méně teorie a více dobrodružství." (G.K. Chesterton)

REPUTACE AUTORA:
16,40 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora